Svěřenský správce?

Statut smí konstruovat požadavky na osobu správce, či náhradní správce, což lze všem zakladatelům doporučit. Zakladatel má také možnost ve statutu určit jiný způsob jmenování a odvolávání správce, tj. vodítko či postup, jak správce vybrat a ustanovit. Pokud zakladatel správce nejmenuje (v přiměřené lhůtě), ani ho nelze určit podle statutu fondu, pak je na návrh osoby, která má na jmenování právní zájem (např. obmyšleného), oprávněn správce jmenovat soud.

Z povahy role správce lze očekávat, že půjde o osobu, která je pro zakladatele důvěryhodná, nasnadě je požadavek loajality (který zahraniční právní úpravy bez ostychu do litery zákona zařazují). Zakladatel je primárně tím, kdo určí, kdo má spravovat jím vyčleněný majetek. Osoba správce by měla být osoba požívající důvěry a loajality vzhledem k zakladateli. Alespoň tak je tomu tedy v anglosaském právu, kde „trust“ doslova znamená „důvěra”. Aby správce byl ve své široké a odpovědné funkci chráněn proti některým negativním důsledkům správy a proti nepříznivému vývoji ekonomické situace, neodpovídá správce za škodu na majetku způsobenou vyšší mocí, stárnutím nebo jiným přirozeným vývojem a běžným opotřebením. Správce není vlastníkem majetku ve svěřenském fondu, nicméně je oprávněn jej spravovat jako majetek cizí (podpůrně se použijí ustanovení o správně cizího majetku). Výkon správy svěřenského fondu není…